Můj milý dvounožče!
No, já vím, ty jsi chtěl mít ten chodníček úplně rovný a uhlazený, prostě špígl nígl, ale mě se to takhle líbí víc. Teď víš, že jsem tady byl, máš tam tlapkootisk. Ten nejvýraznější otisk tlapky - to je ta, kterou dávám na tvůj veliký nos, když mne chováš. Tak tuhle tlapku jsem ti tady otiskl na památku, víš? No neboj, já se nikam nechystám, tak maximálně za sousedkou Zrzkou řečenou Velikou, vždyť víš, vždycky se vrátím. Je zvláštní, že se některé dny vůbec nevidíme, ty jsi někde jinde, misky jsou prázdné a mě je pak smutno. Ale když nikam nejdeš a jsi celý den doma, tak je to bezva. Najdeš si čas mě pochovat na klíně, drbat pod bradou a necháš mě spát poblíž, když něco děláš třeba na zahradě. A proč tlapkootisk na památku? No veškerý náš čas na tomto světě je pomíjivý, pro nás čtyřnohé kožichovníky utíká mnohem rychleji než ten váš, dvounožácký. Tak až ten můj tady uplyne a ty půjdeš po svém chodníku, možná tvoje oči zavadí o otisk mojí tlapky. Přál bych si, víš, aby ses usmál, když tlapkootisk uvidíš. Aby jsi si vzpomněl, jak jsem jako kotě visel na garnýži zamotaný do záclony a ty jsi mě trpělivě vymotával. Musel jsem být hrozně vykulený, protože jsi mne nechal spát vedle tebe na posteli a to byla vzácnost. Nebo ta myš na klíček, pamatuješ? Co já se za ní naběhal a ty ses chechtal na celé kolo, oba jsme si to užili, jako spoustu jiných společných zážitků. Víš, dvounožče, kdyby se náhodou stalo, že mne s tím odchodem z tohoto světa předběhneš, tak já budu pravidelně chodit na tu lavičku na zahradě, kde spolu sedáváme. Ty s kafíčkem a novinami a já hned vedle tebe. Tlapku mám na tvé noze a hlavu opřenou o tebe, kolikrát se stalo, že jsme oba dva usnuli, krása. Ale teď už, prosím tě, musím za Velkou Zrzkou, aby mi ji nepřebral ten pruhovatej náfuka od vedle, myslí si o sobě, že je snad tygr. A ty, dvounožče, zatím nikam z toho světa neodcházej, já se taky nikam nechystám. Tak zase na naší lavičce, ano?
Tvůj čtyřnožec kožichovník fousatý
© PeKa057, 10.9.2024
